DI a property injection

před 10 lety od David Grudl  

Dependency Injection je zřejmé předávání závislostí, tedy že se každá třída otevřeně hlásí ke svým závislostem, místo toho, aby je někde pokoutně získávala. Co kdyby se závislosti předávaly přímo do proměnných? Proberu úskalí a výhody property injection.

Property injection má jednu podstatnou výhodu: stručnost. Srovnejte:

class Foobar
{
	/** @var HttpRequest */
	private $httpRequest;

	/** @var Router */
	private $router;

	function __construct(HttpRequest $httpRequest, Router $router)
	{
		$this->httpRequest = $httpRequest;
		$this->router = $router;
	}

}

versus

class Foobar
{
	/** @var HttpRequest @inject */
	public $httpRequest;

	/** @var Router @inject */
	public $router;

}

Proměnné musíme definovat tak jako tak. Zpravidla u nich uvádíme i anotaci @var a příslušný datový typ. Je lákavé si ušetřit práci a místo psaní rutinního kódu konstruktoru nebo metody inject() doplnit prosté @inject. Property injection kromě minimálního režijního kódu navíc parádně řeší problém s předáváním závislostí a dědičností.

Použití anotace představuje jinou konvenci pro předání závislostí. Zdůrazňuji slovo jinou, protože ať už vyjmenujeme závislosti jakožto argumenty metody nebo anotováním, jde o ekvivalentní činnost. Nejde o závislost na kontejneru, jde jen o konvenci, koneckonců dosud o kontejnerech nepadla řeč a ukázky dávají smysl.

V článku o předávání závislostí jsem se používání proměnných širokým obloukem vyhnul, protože mají vážné nedostatky:

  • public proměnné nezajistí typovou kontrolu
  • public proměnné nezajistí neměnnost
  • private proměnné nelze naplnit žádnou jazykovou konstrukcí
  • private proměnné nejsou součástí veřejného API – nejde tedy o deklaraci závislosti!
  • pro protected proměnné platí nevýhody obou

Pro properly property injection bychom potřebovali read-only veřejné proměnnou s typovou kontrolou. Kdyby tohle PHP umělo, nic by nebránilo je používat.

(Aktualizace: PHP 8.1 už to umí.)


Další čtení